Mistrovství světa opět ukázalo, že je nejnáročnějším závodem sezóny a to po všech stránkách. V letošním roce se rozrostla Česká výprava o dalších pár nováčků, kteří vyrazili tak říkajíc na zkušenou a poprvé v historii Českého Trialu se nám podařilo zaplnit všechny kategorie.
Trochu statistiky co se účasti týká. Řazeno dle počtu jezdců v kategoriích:
Elite 26″ – Vlastislav Kabeláč Čiháček – celkem 36 jezdců
Elite 20″ – Václav Kolář, Vojtěch Křiva, Jan Šmíd – celkem 32 jezdců
Junior 20″ – Martin Štěpánek, Lukáš Janka – celkem 24 jezdců
Junior 26″ – Tomáš Kočička – celkem 18 jezdců
Women – Marie Křivová – celkem 16 jezdců
Národy 8 přihlášených.
Závod národů
Jako v loňském roce se jednalo o závod na jedné velké sekci složené z 5-ti překážek, kdy na každé z nich jsou 4 možnosti průjezdu hodnocené dle obtížnosti. Každý tým volí jinou strategii. Češi tentokráte ve složení Kočička, Štěpánek, Kabeláč Čiháček, Křivová, Kolář zvolili taktiku na jistotu. Bohužel se nikdo z jezdců nevyvaroval menších či větších chybek a znamenalo to konečné 7-místo. Poučení pro tento nový formát je jasné. Jet naplno co nejtěžší možné překážky a riskovat.
Středeční závod kategorií Women, Junior 20“ a Junior 26“
Již při obhlídce tratí bylo jasné, že se jedná o jeden z nejtěžších závodů sezóny pro všechny kategorie. Mírně řečeno „za hlavu“ by se měli chytit kritici, kteří Trialový sport spojují čistě s umělými sekcemi. Pokud je snaha, vhodné místo a schopné ruce, dá se postavit nádherný závod na přírodních sekcích i v dosahu diváků, zázemí a mediální atraktivitou. Sekce byli extrémně obtížné, ale „jetelné“. Kombinace techniky, skoků i délky sekcí byla vyrovnaná. Značení naprosto perfektní a organizátor se nebál vrtat prakticky do čehokoliv pro korektní umístění šipek, které měli uchycení z měkkého drátu pro zachování bezpečnosti jezdců.
Závod Juniorů startoval jako první a znamenal 23-tí místo pro Lukáše Janku a 15-té místo pro Martina Štěpánka. Pro Martina Štěpánka tak končí poslední účinkování v roli Juniora a příští rok jej čeká boj o nominaci pro Elitní kategorii. Lukáše Janku, doufáme výsledek neodradí, a bude i v příštím roce usilovat o post v Českém reprezentačním týmu a vylepšení letošního výsledku. Očima Martina Štěpánka:
Juniorské sekce byly postaveny celkem těžce, alespoň pro mě, protože podle výsledků finalistů to byl celkem průměrný závod. Pátá sekce byla ovšem úplně nad moje schopnosti, takže jsem měl šanci jen na ostatních čtyř. Co se týče mojí jízdy, tak nejvíce mi sedlo druhé kolo, kde jsem zajel tři sekce, jednu za 0 a dvě za 3 body. Třetí kolo už tak super bohužel nebylo, nějak se holt nezadařilo a zajel jsem pouze jednu sekci. Celkově jsem teda se závodem skoro spokojen, mrzí mě třetí kolo, které mě asi posunulo o dvě místa.
Elite 20“ letos překvapila počtem jezdců. Očekávalo se, že bude nejobsazenější kategorií s ohledem na lokalitu v Itálii, kde jsou v popředí většinou malá kola. Výsledný počet jezdců byl navíc dosažen především účastí 3 jezdců z Elite 26“. Samozřejmě je účast ovlivněna především schopností národní federace vyslat jezdce na závod. I tak je počet jezdců dobrý a dával tušit, že se zde budou odehrávat jedny z nejzajímavějších soubojů o titul. O obtížnosti sekcí Elity se rozepsal Vojta Křiva: Po projití eliťáckých sekcí mi bylo jasný, že to pro mě bude těžký boj. Snažil jsem se dávat do sekcí všechno, bohužel mi do hodně výskoků něco chybělo a na ostatní jsem se musel dost urovnávat, protože to byly moje maxima a pak mi chybělo pár sekund na dojetí sekce. Jsem rád, že jsem dokázal aspoň dvě sekce projet a dát pár hezkých výskoků. Vím, že top dvacítka mi zase o dost utekla, ale beru to opět jako motivaci v mém snažení se jim přiblížit.
Výsledky Českých jezdců v této kategorii byli – Vašek Kolář 15.místo, Vojta Křiva 27.místo, Jan Šmíd 29.místo.
Závěr dne patřil ženské kategorii, kde jsme měli největší želízko v ohni v podobě Marie Křivové. V Ženách se nám díky Marii daří dlouhodobě a stabilně. Marie popisuje závod takto: Pro holky byly sekce dobře postavené, nechyběly technické ani skokové prvky. Na kladinkách jsem byla ve svém živlu, ale někdy chyběly skoky a musela jsem šlapat. Pět sekcí na tři kola bylo pro mě náročné a už na konci druhého kola jsem cítila, že mi tuhnou ruce a že v dopadech jsem tvrdá. Dá se říct, že jsem projela všechny sekce, bohužel pro mě ne v každém kole. Nakonec je z toho 10. místo, ale jak se říká, ne každý den je posvícení. Ráda bych taky poděkovala Romanovi Chvojkovi, že se mnou šel jako doprovod a chci také poděkovat všem, co nás na dálku podporovali. Díky Mája
I tak se jedná o nejlepší letošní český výsledek a Marii patří velký dík za bojovnost.
Čtvrtek horských kol
Druhý den došlo ke kompletnímu přeznačení sekcí. Horská kola jsou co se konkurence a výkonnosti jezdců pokládána za jednu z nejprestižnějších kategorií a organizátor tomu přizpůsobil i náročnost. Roman Chvojka to označil za skok o třídu, kdy juniorské sekce svou náročností odpovídali zhruba Elitní sekci předešlého dne. To, ale asi ani nevystihuje náročnost některých sekcí pro Elite 26“.
Tomáš Kočička jel prakticky svůj první větší závod na horském kole a mohl tak jen překvapit v případě průjezdu větší části sekce. Dojetí sekce však bylo nad jeho reálné možnosti. Tomáš po závodě smutně nevypadal a jeho 18-té místo není v tuto chvíli důležité. Svůj hlavní díl práce odvedl v národech a snad jej tato zkušenost motivuje k účasti na závodech Trialu a pilnému trénování.
Jako poslední kategorií, kde jsme mohli očekávat nějaký zajímavý výsledek, byla kategorie Elite 26“, kde jsme bohužel díky neúčasti Marka Trynera, měli pouze Vlastu Kabeláče Čiháčka. Vlasta před zraněním kolene dokázal zajíždět na úrovni světové 15-tky, ale za poslední tři roky, žádný přesvědčivý výsledek z Mistrovství světa nepřivezl a extrémní náročnost sekcí mnoho optimizmu nedávala. Projet byť jedinou sekci se stalo hlavní překážkou pro téměř polovinu startovního pole. Konečné 21.místo je tak nad očekávání asi nejen pro Vlastu, který hodností svůj výkon takto: Nejtěžší závod horáků na Mistrovství světa, který jsem kdy jel nebo viděl. Při procházení dvacítek jsem si říkal, že to budou mít kluci těžký, ale že sekce by se dali projíždět a trochu doufal, že organizátoři to stejně postaví i nám. To mě při obhlídce trati rychle přešlo. Do závodu jsem šel s předtuchou plného počtu, ale naštěstí jsem se dobře rozjel během warm-upu a loket nebolel jako na ME. Uhrál jsme pár sekcí, ale největší radost mám z toho že jsem dokázal prakticky všechny sekce dojet ke konci. Dojet jednu sekci díky velkému množství bodů znamenalo posun o hodně míst nahoru. Největší problém byl u mě v dynamice průjezdu a statických hácích, které jsem prostě ještě nedotrénoval a musím na nich zamakat. Velké díky Romanovi Chvojkovi za doprovod i rady a Křiva family za výborné koláče a jídlo.
Konečné výsledky mistrovství světa Vám samozřejmě přineseme po víkendu. Každý správný článek by měl být i kritický a i když toto mistrovství bylo opravdu krásné, bylo zřejmé, že výkony lokálních rozhodčích byli mírně řečeno strašné a připomínali úroveň rozhodčích jednoho motocyklového sportu na kolech. Evidentně si toho byli vědomi i sami rozhodčí dedikovaní UCI a snad se podaří tento problém napravit.
Na závěr se sluší poděkovat našim jezdcům i doprovodům za jejich výkony a brzy se snad potkáme na závodech či při společném tréninku.
Zdroje: web AMKHAMRY.cz, facebook V.K.Č., facebook Roman Chvojka, Trialinside, Tribalzine
