Pohled Vlasty Kabeláče Čiháčka na Mistrovství Evropy d´ALPAGO v Itálii:

Po 3 letech jsem vyrazil na Mistrovství Evropy, které patří k jednomu ze dvou vrcholů Trialové sezóny, ale zároveň k jedněm z jezdecky nejméně atraktivních závodů v porovnání se světovými poháry, nebo Mistrovstvím světa *.

Ani letos tomu nebylo jinak a pokud bych mohl za svou kariéru hodnotit tento závod, budeme na hodně podprůměrné známce. Sekce byli pěkné svou variabilitou (osobně mě chybělo více kamenů), ale stavitelé si měli dát práci a pro horská kola zbudovat extra sekce, nebo minimálně přestavět průjezdy. Stavitel finále bohužel moc neakceptoval vyváženost levé a pravé strany pro jezdce, ale to se prostě někdy ohlídat nedá. Krátký snadno dostupný okruh, již zmíněná variabilita sekcí, bezpečnostní zóny (mohlo jich být více a ne jen pro Juniory), zázemí a krásné prostředí horského městečka. Nemohu plně hodnotit ostatní jezdce, ale dovolím si poskytnout můj osobní pohled jako jezdce jedné z kategorií a doprovoda.

ELITE 26“

Sekce nebyli dlouhé, ovšem pro horská kola až příliš utažené a ne příliš skokové. Pokud přišel skok, bylo to celkem slušné peklo, které většina jezdců raději tahala. Jezdců nebylo moc a tak jsem prostě zkusil riskovat spíše než tahat (i když ani tomu se na hodně místech prostě vyhnout nedalo). Na rozdíl od loňského mistrovství světa jsem již 3 měsíce v plném tréninku a pomalu končím rekonvalescenci (v říjnu 2 roky od operací), čili jsem si mohl dovolit jet trochu na riziko a testovat co se dá.

Dva pády znamenali 12-místo, což není papírově špatné, ale samozřejmě spokojený být nemůžu, když jsem měl na 8 místo – stačilo překonat poslední překážku na pár sekcích tahem, místo zkoušet projet. Pozitivní pro mě je, že se pomalu dostávám do tempa, dokážu sekce projíždět bez problému s časem a dávat těžké skoky. Do mistrovství světa je na trénink naštěstí času dost.

Společně se mnou startovali i další dva čeští jezdci. Tomáš Eibl již několikrát startoval na světových pohárech, ale pokud se nepletu (a já se možná pletu) byl to jeho první větší zahraniční závod bez klasické kvalifikace. Tomáš se ještě musí vyjezdit a závod byl trochu nad jeho síly. Umocnil to navíc bolavý zub, který mu způsobil, i přes dávku Brufenů, že vypadal jako po zvětšení rtů ala „Duckface“.

Marek Tryner měl doslova premiéru na mezinárodním závodu tohoto formátu. Je to trochu kruté „otrkání se“, ale Marek neměl možnost jet na světový pohár a tak začal zostra na ME. Měl jsem možnost kluky sledovat sice jen na začátku prvního kola a pak v závěru závodu, ale speciálně u Marka bylo znát zlepšení a šance na dojetí některého z extrémně náročných úseků. Možná ho trochu brzdil respekt, nebo zranění ruky, které si před odjezdem na ME způsobil, ale bohužel to kluci zajeli s plným počtem na 14.místě u Marka a 15.místě u Tomáše. Budiž jim útěchou, že na takto náročných sekcích to není žádná ostuda a věřím, že na dalších závodech se posunou.

JUNIOR 20“

Ještě před závodem horských kol se jel závod Juniorů. V horských kolech bohužel nemáme schopného jezdce, který by nás reprezentoval a je to velká škoda. Oporou nám tak byl Martin Štěpánek, který vybojoval suprové 10-té místo, i když si taky vybral trochu smůly a sahal po 8-mém místě. Mohl jsem mu jít chvíli doprovoda a pokud ten kluk vylepší výskoky z rozjezdu, možná se na MS, nebo příští rok dočkáme finalisty.

ELITE 20“

Po horských kolech startovala Elita malých 20-ti palcových speciálů, kde naše barvy hájil Vojta Křiva. Vojtu pár let sleduji a od té doby co s námi začal jezdit UCI Trial, šel hodně nahoru. Malá kola měli o pár jezdců víc než horská a sekce k nim byli milosrdnější. To ale v překladu znamená, že je konkurence o dost větší, pojede se méně bodů a bude rozhodovat doslova cokoliv. Vojta hned v prvním kolem ukázal, že na to má a začal se tlačit nahoru. Jel takticky a s rozmyslem. 20-místo na konci závodu není to co asi chtěl. Co tedy mohlo za jeho umístění? Čas. Nebýt jeho byl by Vojta o cca 5 míst výše. Bohužel si většina jezdců nechala nejtěžší sekci na závěr a dlouhá fronta již nešla obejít.

WOMEN

No a na závěr se představila Marie Křivová, které se asi začne přezdívat Robožena. Se šrouby v kotníku vyjela neskutečnou jízdou 6. místo v nabušené konkurenci kategorie Women a troufám si říct, že nebýt prvních dvou zahozených sekcí, možná by si sáhla na bednu. Marie si užila se zraněním nohy a navíc si na Stopwatch tréninku zvrtla právě operovaný kotník, který ohrozil její start. Těším se na jaká umístění dosáhne v letošní sezóně a následujících letech.

TEAM

Díky patří i panu Křivovi a Romanovi Chvojkovi – našim manažerům, řidičům, repre-trenérovi a holkám pro všechno. Bez nich bychom nemohli jet, zajet a vyjet podobné výsledky a zbírat zkušenosti jako tým na velkých závodech.

*pro upřesnění, na rozdíl od světových pohárů jezdci na ME či MS nejedou kvalifikace jako na světovém poháru, ale startují rovnou na těžších tratích (úroveň obtížnějšího semifinále světového poháru).