Výsledky sice ještě nejsou officiální, ale i tak známe vítěze z živých přenosů:
WOMEN
1 – Nina Reichenbach (GER)
2 – Manon Basseville (FRA)
3 – Janine Jungfels (AUS)
4 – Irene Caminos (ESP)
5 – Debi Studer (SUI)
6 – Nadine Kamark (SWE)
8 – Marie Křivová semifinále
ELITE 20″
1 – Abel Mustieles (ESP)
2 – Thomas Pechhacker (AUT)
3 – Dominik Oswald (GER)
4 – Lucien Leiser (SUI)
5 – Alesasandro Bertola (ITA)
6 – Joacim Nymann (SWE)
10 – Vašek Kolář semifinále
xx – Vojtěch Křiva
xx – Marek Pochtiol
xx – Lukáš Janka
ELITE 26″
1 – Jack Carthy (GBR)
2 – Vincent Hermance (FRA)
3 – Gilles Coustellier (FRA)
4 – Nicolas Vallee (FRA)
5 – Sergi Llongueras (ESP)
6 – Giacomo Coustellier (FRA)
xx – Tomáš Eibl čtvrtfinále
xx – Tomáš Kočička čtvrtfinále
Co říci o tomto kole světového poháru? Snad jen, že kvalita byla nesrovnatelná s prvním kolem v Aalteru. Bohužel ve většině bodů v neprospěch Rakouského závodu, ale i tak se jednalo o pěkný a dobře organizovaný podnik.
Samotná kvalifikace i semifinále byli podle jezdců lehké až středně těžké. Pozitivní je, že se organizátoři neuchýlili k barvení překážek a zabránili tak pádům na kluzkém povrchu. Materiály byli prostě pěkné „RAW“ a celkové pojetí rozmístění prvků evokovalo závody před 6-7 lety. Co se opravdu povedlo je fakt, že sekce tentokrát nelimitovali horská kola. Prakticky nikdo neumí postavit vyrovnanou trať pro horská i malá kola (ostatně proto se jezdí oddělené kategorie) a zde byl doslova učebnicový důkaz toho jaký je v kolech rozdíl. V momentě dlouhého rozjezdu s možností houpaček, utažených pásek, nebo skoku ze zadního na zadní kolo, dominují malá kola. Horská kola naopak profitují z krátkého rozjezdu ze 3 šlápů do háku a skocích do předního kola.
Semifinále i finálové sekce také ukázala jak silná horská kola v podání profesionálů jsou, pokud jsou širší sekce sekce a dobře postavené překážky. Samozřejmě nesrovnáváme výkony samotné, ale výkon v kombinaci s tratí. Semifinále horských kol – první 4 jezdci za 0 bodů. Finále všichni jezdci projeli minimálně dvě sekce, kdy šestý jezdec za 20 bodů, což by mu na 20-ti palcových kolech dalo o bod 3-tí místo (vítěz i druhý v pořadí měli 19 bodů). Horská kola ztrácela především na bokovkách a stabilitě. Tento typ sekcí také ukázal, že organizátoři skutečně přemýšleli o rozvržení a počítali s pády. Ve finále by jste nenašli moc míst, kde by se jezdci museli bát spadnout. Je to takový neduh nejen domácí scény, kdy organizátoři dají rizikovou překážku mezi skrumáž menších věcí, kde po pádu hrozí přinejlepším vymknutí kotníku, nebo zlomenina ruky.
Dalším plusem pro organizátory je kombinace dvou povrchů (tráva a udusaná štěrkovina). Bohužel je to zároveň i lehké mínus, kdy se samotný povrch stane překážkou (déšť, neudusané části štěrku). Ale to je skutečně již jen detail.
Na rozdíl od předešlého světového poháru jsme si nevšimli úpravy tratí mezi Elite 20 a 26 a dá se tedy přepodkládat, že byli identické. Zde možná bylo vhodné k úpravě přistoupit i s ohledem na body.
Pokud jste sledovali živý přenos ze streamu, tak zde už organizátor proti Aalteru ztrácel na všech úrovních. Samozřejmě díky bohu aspoň za to málo co bylo, ale přeci jen Rakousko má přeci na víc, než na statickou kameru a popojíždění s vysokozdvihem. Moderátor slyšet byl, ale to je také kámen úrazu.
Moderátor tohoto světového poháru byla tragédie sama o sobě. Stání za jezdci při rozjezdu, komentování času na stopkách rozhodčích, když se jezdec rozjíždí a neskutečně nesportovní vyzdvihování Rakouského závodníka a komentování chyb soupeřů. Fandit je krásná věc, ale dělat pravý opak fandění soupeřům, se prostě nedělá. Finále samo o sobě bylo (nebo to tak na streamu vypadalo) s menší diváckou návštěvností, než by si světový pohár zasloužil.
Bylo také na škodu, že v malých kolech a v ženách dorazila skoro kompletní světová špička, ale v horských kolech chyběla celá řada TOP 10 jezdců. I přesto byla účast jako taková dobrá. Například semifinále hodně zamotané. Překvapivá byla hlavně finálová neúčast Benita Rose, Ioan Areteio ve finále 20-tek.
Asi největším plusem tohoto závodu byli rozhodčí. Až na pár drobností byli přísní, nebáli se dávat body podle jména a rozhodčí z Aalteru převyšovali o třídu.
Pár zajímavostí na závěr:
– věděli jste, že Giacomo Coustellier a Sergi Llongueras se do finále vrátili po operacích kolen. Sergi po drobnějším zákroku, zato po čtvrt roce a Giacomo po vážném úrazu vazů po 2-3 letech. Klobouk dolů.
– věděli jste, že Alessandro Bertola jel své první finále v životě?
– všimli jste si, že bylo semifinále horských kol přerušeno kvůli bouřce – stejně jako v roce 2014 bylo zrušeno finále C1 na tom samém místě?
– všimli jste si, že Gilles Coustellier startoval místo na karbonovém kole Clean, na Crewkerzu s hliníkovou vidlicí, čili na nejtěžím kole startovního pole?
– všimli jste si, že ten samý jezdec na poslední finálové sekci startoval na Ozonys Curve a zajel celou sekci za 0 bodů !!! Neuvěřitelný výkon.
Děkujeme Českým jezdcům za předvedené výkony a těšíme se na další díl světového poháru z Francie …
